Když unikla na veřejnost nahrávka z jednání, na kterém vedení TV Primy své zaměstnance vede k protiuprchlickému zaměření zpráv, vypadalo to, že nastane jakýsi zlom v mediální sféře. Větší poprask už by snad vyvolal jen zveřejněný dopis, ve kterém Andrej Babiš prosí Jaroslava Plesla o nějaký hezký článeček, který by mu pohladil ego.
Jako tsunami, které Primu zničí, to však vypadalo jen zprvu. Neuběhl totiž ještě ani týden a voda se slehla, jako by se jednalo jen o malou vlnu způsobenou průjezdem parníku. V některých to jistě zanechalo nenapravitelné škody. Ale takové lidi bych řadila spíše do té skupiny, která se na tento kanál koukne jen proto, aby se pobavila pohledem na rozčíleného Pohlreicha nad hromadou kulinářských nechutností či aby obohatila své povědomí o nové způsoby výslovnosti slova cheesecake.
Bohužel ve mně reakce, resp. lhostejnost české populace vyvolává spíše pocit, že se asi nic tak zásadního zase nestalo. Co se totiž týče uprchlické problematiky, není nutno se dlouho zabývat otázkou, na jaké straně asi většina české společnosti stojí. A nyní obsah nahrávky ukázal, na jaké straně stojí TV Prima. A když se potkají dva lidé se stejným názorem, tak z nich asi nepřátelé jen tak nebudou. Proto i kdyby zprávy na Primě byly jakkoli lživé, budou pořád ladit s protiuprchlickou náladou a televizní divák s obdobným postojem nemá jediný důvod kanál přepnout, protože uslyší přesně to, co slyšet chce. Obdobný průběh bych očekávala, i kdyby se skandál udál na TV Nova, u které by to však bylo ještě žalostnější vzhledem k tomu, že se sledovanost Televizních novin pohybuje v rámci trochu jiných čísel.
Mezi lidem to však nezpůsobilo nic viditelného. Je sice průšvih, že zaměstnanci Primy mají od vedení nakázáno ukazovat uprchlíky ve špatném světle, ale ten závažný problém spočívá především v tom, že to nikomu nevadí. Dokazuje to jen to, jak se člověk změnil v konzumního tvora, který zhltne cokoli, co je mu podstrčeno. A v tomto případě televize nechtěla krmit svého diváka ničím jiným, než po čem sám toužil. Co to o nás vypovídá? Že vytváříme výtečnou půdu pro média, která brzy naprosto popřou veškeré principy, na kterých je žurnalistika postavena, a za chvíli jediným kritériem pro jejich hodnocení bude „jak korespondují s mým názorem“, takže Primu logicky můžeme očekávat v prvních příčkách.